Moje kámoška ze třídy má psa. Jmenuje se Vikina.
Katka mi už hodně dlouho chtěla něco ukázat. Mají zahradu a za plotem od zahrady je hodně rozlehlý pole. Na tom poli je zhruba u prostřed hrob nebo pomník. Ona k tomu hrobu chodí často s Vikinou a jednou tam dokonce slyšela nějaký hlasy.
Jednou jsem u Katky spala. Musely jsme s Viki na procházku, ale protože máme obě rády tajemno a strašidelno, řekly jsme si, že půjdeme až večer - až bude tma nebo alespoň šero. Samosřejmě jsme chtěly jít k tomu hrobu
A tak jsme vyrazily. Jakmile jsme za sebou zavřely zadní dvířka od zahradní branky, obě jsme pocítily narůstající vzrušení. Šly jsme směrem k hrobu a povídaly jsme si o tom, co budeme dělat, až přijdeme z procházky a co zítra.
Šly jsme asi 5 minut a pak se zvedl vítr. Já jsem držele Viky, abych se tolik nebála. Došly jsme tam a prohlédli jsme si hrob. Bylo tam něco o tom, že ten pán byl na tom místě zabit bleskem dne... nevim. A pak taky od jeho dětí, že na něj vzpomínají.
Jelikož se tam nic nestalo, šly jsme zpátky a zase jsme si povídali. Já jsem se jí ptala, jaký zajímavý dvdýčka mají, že bychom se mohli na nějaký potom kouknout.
Byl zrovna úplněk. U toho hrobu jsme byly celkme dlouho, takže byla dost velká tma a já jsem měla naděláno.
Už jsme byli skoro u branky, když jsme to uviděli... Dívali jsme se zrovna na Měsíc, protože se nám moc líbil, jak krásně zářil a byl úúúplně kulatý. A najednou se to stalo: těsně pod Měsícem se asi na vteřinu blesklo ŽLUTÉ světlo, ale pak už se ani jednou neukázalo. Já a Katka jsme v tu ránu dostaly takový strach, že jsme tryskem byli v domě....




Hmm. Mohla to být nějaká vzdálená vesmírná exploze hvězdy nebo nějaká srážka asteroidů.