Kopírovat pouze se zdrojem!!!

Výsledek obrázku pro ghost gif

Srpen 2010

Umírající přítel se loučí

28. srpna 2010 v 13:07 | M.S. High |  Neuvěřitelné příběhy
Muž, který
bydlí
v Kensingtonu, byl dlouho nemocný. Jednou v létě v neděli večer k němu jeli na návštěvu jeho přítel se svojí ženou. Když přijeli do určitého místa nedaleko obydlí nemocného, kůň se zastavil jako před nějakou překážkou a odmítal jít dál. Zdálo se, že se ho najednou zmocnila hrůza. Chvěl se, couval, vzpínal se a přitom velice vyděsil osoby ve voze. Po chvíli se dáma zvedla, aby se podívala co se děje a ke svému velkému úžasu uviděla jak před koněm stojí s otevřenou náručí nemocný přítel, kterého jeli navštívit! Její zděšení bylo takové, že omdlela a padla zpět na polštáře vozu. Její muž tedy nařídil kočímu, aby se vrátil domů. Bylo 16 h odpoledne. Později se rozhodli vydat se znovu na cestu. Když přijeli k domu přítele, všimli si zavřených okenic. Krátce nato se dověděli, že nemocný  zemřel právě v hodinu, kdy se objevil před koněm. Je třeba si pamatovat, že kůň jako první spatřil zjevení. To je okolnost, která podporuje tvrzení velkého počtu osob, že zvířata sdílejí s člověkem schopnost jasnovidnosti.

Pes vidí vraha

28. srpna 2010 v 11:37 | M.S. High |  Neuvěřitelné příběhy

Ten večer kdy došlo k vraždě seděla paní Teriss v salonu hotelu v Belford Park. Měla na klíně malého teriéra jménem Davie, který spal. Její děti William a Tom byly s ní. Bylo 7.20 h, když pes náhle bez jakékoliv předzvěsti skočil na zem a začal se zuřivě vrhat sem a tam, přitom vrčel a štěkal, skřípal zubama, kousal v mimořádném stavu zlosti a hrůzy… A přesně v 7.20 h byl herec W. Teriss zavražděn.

Ú eF Ó?

28. srpna 2010 v 11:27 | M.S. High |  Skutečné příběhy o UFO
Británie, která odhalila své svazky UFO, ukázala svou dobrou vůli vůči občanům. Ve spisech byl například dne 22.3. 2009 odhalen i tento případ:
Žena, která si přála zůstat v anonymitě z obav před výsměchem, tvrdila, že když venčila psa, tak se potkala s podivným mužem, který byl z jiné planety. Řekl jí, že mimozemšťané jsou zodpovědní za kruhy v obilí.

Odhalené vojenské spisy UFO v Británii uvolnily případ, kdy jistá žena telefonovala do RAF (Britské královské letectvo) ve Wattishamu v Suffolku. Z jejího projevu bylo cítit, že je značně vystresovaná, když popisovala setkání, které měla předchozí noc. Jedna z obálek dopisů ve spisech měla poznámku, že je to "jedno z našich nejneobvyklejších hlášení o UFO."

Žena řekla operátorovi na základně RAF, že incident se odehrál, když venčila psa na sportovním hřišti blízko svého domu u Norwich kolem 22:30 dne 20.11. 1989. Přistoupil k ní muž "skandinávského vzhledu i typu přízvuku", který byl oblečen ve světle hnědém šatu. Zpráva uvádí: "On se jí zeptal, zda zná příběhy o velkých kulatých polehlých oblastech objevujících se v polích pšenice a pak vysvětloval, že je z jiné planety podobné Zemi a že kruhy byly zapříčiněny ostatními lidmi jako je on, kteří cestovali na Zem."
Muž řekl, že účel jeho návštěvy je přátelský, ale bylo jim prý řečeno, aby se s lidmi nekontaktovali z obav, že by to mohlo být lidmi považováno za ohrožení. Žena řekla, že byla "zcela šokována" a po 10 minutách muž odešel. Když došla domů, uslyšela za sebou "hlasitý bzučivý zvuk" a když se ohlédla, uviděla velký zářící, bílo-oranžový, kulatý objekt stoupající vertikálně zpoza stromů.

Operátor královského letectva výpověď od ženy zaznamenal a řekl, že konverzace s ní trvala asi hodinu a popisoval událost jako "opravdický telefonát."

Otec zmizel navěky

28. srpna 2010 v 11:05 | M.S. High |  Neuvěřitelné příběhy
Setkání s něčím nevysvětlitelným se skutečně dějí po celém světě.

Záležitost se odehrála již před 30 lety. Mladý chlapec se svým otcem se vypravili do lesa. Jelikož hledali kořeny a léčivé byliny, putovali ve větším rozestupu od sebe. Po jisté chvíli si chlapec uvědomil, že svého otce dlouho neviděl ani neslyšel praskání větví od našlapování. Začal jej volat, ale nedočkal se žádné odezvy. Po další chvíli začínal být neklidný. Kde je jeho otec? Měl však štěstí. Zahlédl otce asi 40 metrů vpravo mezi stromy. Zavolal na něj, ale otec nereagoval. Musel slyšet. Když nezareagoval ani po několikáté, mladík se rozhodl, že půjde přímo k němu. Jenže cosi se stalo. Viděl svého otce jak očividně zhypnotizovaný vchází asi do dvou metrů široké vrstvy světelné "mlhy". Nereagoval na žádné výkřiky. Chlapec stál jako zmrazený a pozoroval jak se "mlha" rychle rozplynula zanechávaje za sebou jen čistý vzduch a ani stopu po svém otci. Jeho otec od té doby nikdy nepřišel domů. Mohl snad muž zmizet navěky z našeho světa tím, že vkročil na "okraj reality" na konkrétním místě a čase?

Únos?

28. srpna 2010 v 11:03 | M.S. High |  Skutečné příběhy o UFO
       Co se týče zahraničních zpráv, objevují se častěji a možná, že se zdají být zajímavější. Je to tím, že se lidé v zahraničí více svěřují a více o tom mezi sebou mluví a nepodléhají tolik bulvárním zprávám o UFO, kterým se mají všichni jen zasmát.
23. září 1996 ve Skotsku pozorovaly dvě ženy a jejich děti velký černý trojúhelník, který byl na zemi. Vypovídaly, že asi stovka šedých bytostí vystupovala z lodi a hemžila se kolem jako by byly na inspekci. Pak se náhle zastavily, jako kdyby cítily, že jsou sledovány. Než se svědkům naplněných hrůzou podařilo utéci, přiletěla rychle koule světla a přistála asi 10 metrů od nich. Z té vystoupila šedá bytost. Než ztratily obě matky vědomí, poslední věc, na kterou si vzpomínají bylo, že byly obklopeny velkým množstvím známých "šediváků". Následná hypnotická regrese odhalila, že jak ženy, tak děti byly uneseny, vzaty na palubu neznámého objektu a později vráceny poblíž jejich vozu, kde se probraly.

Mimozemšťani??

28. srpna 2010 v 10:54 | M.S. High |  Neuvěřitelné příběhy
Událost se odehrála poblíž města Perth v západní Austrálii u jezera Gwelup. Shirley je nyní 25 let.
"Byla jsem tenkrát ještě dítě. Pamatuji si, že byla zimní noc, krásně osvětlená měsíčním svitem. Bylo něco kolem půlnoci. Rozhodla jsem se, že vezmu psa a půjdeme se projít gumovníkovou alejí podél břehu jezera Gwelup, což je blízko předměstí North Beach v Perthu. Když jsme přecházeli mýtinu osvětlenou měsíčním světlem, všimla jsem si třech vzdálených postav, které se k nám přibližovaly. Zdálo se, že jsou kolem 120 cm vysoké a tak mě napadlo, že jsou to asi nějací chlapci. Avšak vzhledem k tomu, že jsem tam byla sama, rozhodla jsem se ukrýt za strom, dokud ti hoši nepřejdou. Nevěděla jsem, co by je mohlo napadnout, kdyby potkaly malou holku, jakou jsem tenkrát byla.    
Pak jsem si kolem chlapců všimla bílého světla, ale odůvodňovala jsem to tím, že to byl efekt měsíčního světla, který se odrážel na bílých kalhotách, které skupina měla na sobě.
Postavy se přiblížily, šly za sebou v zástupu, ale jejich ruce, nohy a hlavy se zdály být mimo běžné proporce lidských bytostí a to způsobovalo, že se pohybovaly podivnou chůzí. Když přišly ještě blíže, uviděla jsem, že nebyly oblečené vůbec a jejich kůže měla tmavošedý vzhled. Náhle se objevilo "měsíční světlo", které zapříčinilo kouli otáčejícího světla, které se pohybovalo nad zemí za jdoucí trojicí. Nyní jsem byla přikrčená ve tmě, když se ke mně blížily. Když se dostaly asi tak na sedm metrů ode mne, můj pes začal náhle vrčet a štěkat. Postavy, varované přítomností psa, se prudce zastavily. Jedna z postav pak zvedla svou podivnou, vytáhlou paži podobně jako opice, předtím než vydala hrůzu nahánějící křik. Když nic jiného, tak toto jasně slyšitelné skučení dokazovalo, že postavy byly zcela reálné, přinejmenším alespoň během této chvíle.
Zvuk byl reálný, protože můj pes vyrazil ze křoví a ze scény utekl co mu nohy stačily. Humanoidé pozorovali psa jak prchá a posléze i oni utekli do vysoké vegetace divokých vlčích bobů rostoucích poblíž, kde zmizeli. Je možné, že pohled na psa a zvuk jeho štěkotu je zaplašil, ale spíše bych řekla, že se báli více než my, i když můj pes utekl jako první.
Bála jsem se to někomu říci, ale nakonec jsem si dodala odvahy a pověděla jsem to svému strýci. On mě přesvědčil, abychom se tam následující noc vrátili a jen pro případ, že by se cokoli podobného přihodilo znovu, vyzbrojil se fotoaparátem. Když jsme se k tomu místu přiblížili, objevil se objekt hvězdovitého tvaru, který narůstal na velikosti, bzučel a přibližoval se k nám. Ve strachu jsem se ukryla pod strom, zatímco můj strýc učinil neúspěšný pokus světlo vyfotit."
Shirley se zmínila o svých zážitcích své rodině, ovšem za necelý rok na to, se něco jiného vetřelo do jejího života znovu. Byly to tři nezávislé příhody, které se odehrály
zhruba během několika měsíců. Nejprve jí jednou navštívil paprsek světla krátce poté, co ulehla ke spánku. Shirley je skálopevně přesvědčená, že při každé z těchto událostí byla plně probuzená a že její oči byly zeširoka otevřené, že vnímala každou maličkost a vše si plně uvědomovala, když se tyto věci odehrávaly.
"Ze stropu se snesl velmi intenzivní paprsek světla a obklopil mé tělo - nic jiného. Pocit to byl nesnesitelný, jako elektřina procházející skrze celé mé tělo. Nebyla jsem schopna se pohnout nebo mluvit a ležela jsem tam strnulá, kromě toho, že mým tělem probíhala jakási energie, která vibrovala. Pokračovalo to a já jsem bojovala, abych zůstala při vědomí, zatímco na mentální rovině jsem byla vtahována do jezera černě.
To pokračovalo až do té doby, kdy jsem již nebyla schopná se bránit. A pak to přestalo právě tak náhle, jak to začalo.
Ačkoliv mé dva zážitky byly stejné, třetí a poslední zážitek byl intenzivnější a mnohem delší. Cítila jsem, že umírám, ale aniž bych pohnula jen svalem. Bylo to ve ztuhlé poloze. Náhle jsem se ocitla na druhé straně postele a mimo dosah paprsku světla. Zážitek nějak sám ustal. Světlo pak zmizelo a od té doby se nevrátilo. Zážitek pro mě byl tak silný, a měla jsem takový strach, že jsem po zbytek noci raději byla vzhůru. Netrpěla jsem žádnými špatnými následky, které by se mohly s tímto setkáním spojovat."

Pravda versus výmysl..?

28. srpna 2010 v 10:33 Aktuálně o mém blogu
Nad příběhy lidí, kteří se setkali s něčím velmi neobvyklým, nelze jen mávat pochybovačně rukou. Takových podivných setkání je totiž po celém světě velmi mnoho. Není možné jen neustále opakovat, že všichni ti, co něco takového zažili, jsou jednoduše lháři a podvodníci nebo, že to zcela jistě byl přírodní úkaz, halucinace a kdovíco ještě.

Říkají prostě to, co viděli a zažili. Často jsou zážitkem tak šokováni, že je ani nenapadne si něco přikrášlit. Zvláště pokud je to něco, co hrubě odporuje jejich zažitému chápání reality. Naopak, mají někdy tendenci neříkat vše a nechat si pro sebe ty nejvíce kontroverzní zážitky, které by z nich mohly ihned udělat blázny. Zážitky vyprávějí svým způsobem, svým jazykem, často věci přirovnávají k něčemu známému. Popsat někdy zážitek či setkání s něčím, co je v příkrém rozporu s běžným chápáním, nemusí být jednoduché. Často chybí slova, terminologie, lidé to nedokáží přesně vyjádřit, tápají ve slovní zásobě a topí se v emotivním rozpoložení. Svědkové vědí, co říkají. I když tomu my nechceme uvěřit.