"Nó, to se ti tedy opravdu povedlo. Máš štěstí, že to neslyšeli děti," zlobil se Sam na Sarah, když se vrátila.
"Ale jdi..přece tomu nevěříš. A pokud jde o děti, tak se vsadím, že to slyšely do detailů úplně všechno. Jistěže tento dům má svůj příběh. Ale podle mě se to prostě nestalo."
"Ale stejně! Máme zapotřebí nějaké povídačky a strašidelné historky?"
"Snažila se jen být milá a upřímná. Já to chtěla vědět...."
"Mami? Kdy bude večeře?,"přerušila hádku Angie.
"Jo mami, máme hlad,"přidal se Lenny.
"Ale no tak děti. Nemůžu nic uvařit moc rychle. Navíc v kuchyni se zatím nenajde moc nádobí ani příborů. Obědnáme pizzu,"usmála se Sarah.
Sam šel pro mobil do bundy a objednal pizzu v předsíni. Dvojčata se na svou mamku jen zaraženě dívala.
"Vy jste to slyšeli, že?,"zeptala se Sarah.
" Jasně...,"odpověděla Angie ďábelsky.
"Jakoby jsi nás neznala mami,"zamrkal kulišácky Lenny.
"Ale moc dobrý pocit z toho nemáme. Ten příběh zněl pravdivě...,"řekla ustrašeně Ang a začala těkat očima ze strany na stranu.
"Přece byste nevěřili.." a zarazila se, protože uslyšela dusout něčích nohou nahoře v patře. Nohou s drápy...




příběh docela ujde, ale Sem se píša Sam...