Kopírovat pouze se zdrojem!!!

Výsledek obrázku pro ghost gif

Únor 2014

Psáno z nudy:)

22. února 2014 v 13:19 | M.S. High |  Nesmysli z mojí hlavy
Tak jo. Není to moje chyba. Nemůžu za to. Prostě to byla normální nehoda.
Můžu se uklidňovat jakkoli, ale v hloubi duše budu vědět, že jsem tomu mohla zabránit a že to moje chyba ve skutečnosti je. Nemá cenu brečet nad rozlitým mlíkem. Zkrátka teď půjdu za třídním a řeknu mu, že jsem to splachovátko neurvala schválně. Jo, to je fajn plán... až na to že náš třídní je schopný udělat ze svačiny trestný čin.
"Pane profesore?"
"Děje se něco slečno Robertsová?," odpověděl mi jako vždy otázkou třídní.
"Já... přišla jsem vám říct, že jsem omylem utrhla splachávátko na toaletě," začala jsem s očekáváním nejhoršího.
"Jistě. Omylem. Nejsem dnešní, slečno. Nechcete mi spíše povědět, jak to bylo doopravdy?" Zase otázka. To mě vytáčí.
"Mluvím pravdu. Jen jsem zatáhla a zůstalo mi to v ruce. Přísahám."
"Prošetříme to. Dám vám potom vědět k čemu jsme dospěli, ano?"
"Děkuji."
Jak já ho nenávidím. Nevyjdu z toho líp než s důtkou. Ty jeho věčný otázky...ty jsou fakt děsný. Divím se, že neštve i kolegy svýma otázkama místo odpovědí.
Každopádně mám teď průser. Utrhla jsem splachovátko a ať už to bylo jakkoli, udělají z toho něco jako "velký třesk". Doma mě za to zabijou a ve škole nebude nikdo, kdo by o tom nevěděl.
"Kde jsi byla celou přestávku, Beth?"křičela na mě od dveří do učebny Shelley.
"Šla jsem se přiznat Berensenovi. Snad na mě zas něco ušije, jinak bych se musela začít bát o jeho duševní zdraví," řekla jsem sarkasticky.
"Myslím, že se nemusíš obávat," odpověděla Shelley a obě jsme se rozesmály.
Právě v tu chvíli přišla profesorka Taylorová a odemkla učebnu chemie. Nikomu se dovnitř nechtělo, ale bohužel jsme neměli na výběr.
Možná si říkáte, že jsem asi vzorná studentka, když se přiznávám k utrženému splachovátku. Že se každou hodinu aspoň 45x přihlásím a že donáším na ostatní. Že doma nedělám nic jiného než se učím a že nemluvím sprostě. Tak to je naprostá lež. Nehlásím se v hodinách většinou vůbec, nedonáším na nikoho, doma bývám tak 11 hodin denně - z toho 8 hodin spím a jestli mluvím sprostě? O tom se můžeme dohadovat. Občas mi to ujede, když mám třeba blbej den, ale snažím se omezovat svoje debilní výbuchy hysterie a vzteku.
Aby bylo jasno, přiznala jsem se jenom kvůli tomu, že tam zrovna byla i ta kráva Lucy. Kdybych se nepřiznala sama tak půjde za Berensenem a řekne mu svoji verzi, které by věřil mnohem víc než té mé.
Přiznám se, že tuhle hodinu chemie jsem prospala, protože jsme se po pár minutách přestěhovali do promítací místnosti, kde je dusno, při kterým mi nejde neusnout. Přísahala bych, že se mi zdálo něco o FBI a o výslechu kvůli splachovátku.
"Co je další hodinu?" zeptala jsem se ještě trochu rozespale.
"Matika. Bože. To bude zase horor. Nejhorší je schytat třídního na nejhorší předmět," odpověděla Shelley otráveně. Utrápeně jsme se šourali do třídy s očekáváním pohromy. Co když budem psát zase test? To už by mě vážně asi zabilo. Jediný co mě ještě drželo při životě byl fakt, že po téhle hodině je už víkend.
"Posadťe se," zavelel profesor po rázném zabouchnutí dveří,"a zrovna si nalistujte druhý díl učebnice na straně 29. Vezměte si sešity a začněte pracovat."
"Slečno Robertsová, mohla by jste semnou jít na chodbu?" vyzval mě Berensen. Neodpověděla jsem. Jen jsem se zvedla a odešla za dveře. On mě následoval.
"S paní zástupkyní jsme řešili to splachovátko na toaletách. Došli jsme k názoru, že by musela být vyvinuta velká síla, aby se splachovátko utrhlo."
"Ale co když už bylo natrhlý? Vážně jsem -"
"Slečno, vše nasvědčuje vaší vině. Jistě vítě, že za takovéto přestupky je důtka, že?"
"Ano,"odpověděla jsem sklesle. Ještě pořád jsem čekala, že se usměje a řekne: "Ale že jste to vy, můžu vám to odpustit."
"V pondělí vám ji udělím. Teď se vraťte do třídy a pracujte:" Sakra. Avšak na všem zlém je něco dobré - aspoň vím, že je psychicky zcela zdráv.
Mám fakt štěstí, že rodiče pracujou až do večera. Táta jako řidič autobusu má většinou směny přes den. Máma je dětská lékařka a fakt ji to baví i když to dělá už dost dlouho. Ona děti přímo zbožňuje. To mě však přivádí na otázku: Proč nemám sourozence?
"Nazdárek Kittlesi," pozdravila jsem svého kocoura jakmile jsem vstoupila do domu. Ten už tam na mě čekal od té doby co slyšel, jak odemykám.Tvářil se tak nevinně, že jsem si až začala myslet, že něco provedl. Nevěnovala jsem tomu nějak zvlášť pozornost a šla jsem do svého pokoje.
Shodila jsem tašku z ramene na zem hned u dveří a plácla sebou na postel. Tak, měla bych začít přemýšlet nad tím, jak sdělím rodičům tu ohromnou novinu. Třeba takhle: "Ahoj mami, ahoj tati, jen jsem vám chtěla říct, že jsem dostala třídnickou důtku kvůli rozbitým školním toaletám".. ne blbost. "Mami, nezlob se, ale rozbila jsem splachovátko a dostala jsem důtku" ..vždycky to bude znít divně. A hlavně to vždycky bude znít tak, že za to můžu já nebo hůř, že jsem to udělala schválně.
Brejloun zatracenej! Nebýt jeho, mohla jsem z toho vyváznout jen s dlouhým kázáním.
"Mňů," zamňoukl Kittles. Málem jsem vyletěla z kůže. U přemýšlení není radno mě jakkoli rušit.
"No, tak co jsi zas provedl? Nezkoušej mi lhát, poznám to."
"Mňů," odpověděl kocour a pohoršeně se zdvyženým ocasem odkráčel. Možná bych měla být jako on, nestresovat se každým průšvihem pokud nejde o život. Ale bohužel, taková asi být neumím.
Najednou jsem to ucítila. Něco jako zkažený maso, krev, pot a cosi dohromady. Šlo to zvenku otevřeným oknem. Fuj, horší smrad jsem v životě necítila. Okamžitě jsem se zvedla a běžela k oknu ho zavřít.
"Kittlesi! Cos to.." Pak jsem se ale zarazila a koukla přes žaluzie ven. Náš podivínský soused vlekl přes svoji odpudivou předzahrádku velký černý pytel a vypadal u toho hodně zadýchaně. To asi nebudou odpadky. Jakmile se dobelhal k popelnici, rozhlédl se po liduprázdné ulici a potom pytel pracně nastrkal do popelnice.
"Proboha...," řekla jsem omylem nahlas. Najednou mě přešly všechny myšlenky na školu, na Berensena i na to kde Kitt nechal bobek. Teď jsem přemýšlela pouze nad tím, jestli to v tom pytli byla mrtvola nebo ne. Neměla jsem zrovna dvakrát chuť to jít zkoumat a hrabat se Oliemu v popelnici a už vůbec jsem nestála o to aby mě u toho on nebo někdo jiný viděl.
Musela jsem počkat s pátráním po mrtvole, aspoň dokud se nevrátí naši z práce a já jim budu moct všechno vyklopit. Určitě mi to budou věřit, nejsem přece žádné malé dítě abych si vymýšlela.
"Beth, přestaň si vymýšlet. Nemusíš na sebe upoutávat pozornost takhle, stačí když si s námi budeš normálně povídat," odbyla mě máma jakmile jsem jí řekla, že má Olie v popelnici mrtvolu, kterou nejspíš sám zabil. Já hloupá, měla jsem jim tu mrtvolu donést až pod nos.
"Tati, ty mi snad věříš!"
"Zlato, víš, já myslím že zrovna tomto bloku je taková věc dost nemožná. Je tu takový klid, že by si to nikdo nedovolil, a pokud snad ano, někdo by si toho musel všimnout a náhlásil to," odpověděl táta. Proč se mnou mluví jak s pětiletým miminem?
"Tak se pojďte kouknout," řekla jsem ze zoufalství. Bože, je mi 17 a oni si pořád myslí, že jsem ta malá holčička, kterou vypravovali prvního září do první třídy.
"Dobře," řekla taťka a šel si do předsíně nazout boty. Máma zůstala stát na místě, tak jsem se tam vydala jen s nedůvěřivým tátou.

Samozřejmě, že jakmile jsme přišli zase domů, taťka vyklopil mamce, že mi straší ve věži a kape na maják. No a co? Každej si občas splete obří pytel zkažených zásob masa a zeleniny s mrtvolou.

Svědectví 2

22. února 2014 v 12:54 Zvláštní tvorové

PŘÍPAD ČÍSLO 2

1. Informace:
-Svědek: Lincoln Shoemaker (Indiana)
- Co jste zažil/a?
Spatřil jsem mohutnou létající potvoru nad lesem za mým domem.
- Kde? Přesná lokace a okolí.
Odehrálo se to na cestě vedoucí k mému doma, ta je obklopena poli.
- Kdy? Kompletní datum a čas.
4.1.2010, 16:00
- Další svědci? Pokud ano, tak uveďte jejich jména.
O žádných nevím.
- Jaké bylo počasí; včetně teploty.
Byla mírná zima, teplota mohla činit 60 stupňu Fahrenheita.
- Nosil/a jste brýle nebo kontaktní čočky? Potřebujete je?
Ano, bez nich bych to vůbec neviděl.
- Už jste viděl/a něco podobného? Pokud ano, tak vysvětlete.
Nikoliv.
- Jak dlouho pozorování trvalo?
Okolo minuty, možná méně.
- Co jste dělal/a před pozorováním?
Poslouchal jsem hudbu a díval jsem se z okénka.
- Co byla první věc, kterou jste udělal/a po pozorování?
Snažil jsem se to udržet v paměti, abych si vše později mohl vybavit.Zase tak otřesné to nebylo.
- Zaznamenal/a jste před, v průběhu nebo po pozorování neobvyklé zvuky nebo objekty?
Nic neobvyklého jsem neslyšel.
- Máte dále co říci? Včetně teorií?
Zajímavý byl fakt, že výběžky se zdánlivě hladce pohybovaly směrem od trupu. Po zbytek pozorování zůstaly ve stejné poloze.
2. Rozhovor:
Mohl by jsi popsat průběh pozorování, jak k němu došlo?
"Podíval jsem se z okna a spatřil jsem mohutnou "věc", která se podobala pulci. Nevím jistě, o co se jednalo, myslel jsem si, že to mohlo být letadlo, začalo to ale náhle klesat přímo k zemi, ocas toho stvoření byl přitom zpříma držen ce vzduchu. Viděl jsem několik výběžků, které připomínaly chapadla, bylo to však letmé, takže si nejsem jist, útvary se spojovaly na trupu. Po 30 sekundách začal ocas mizet, po stejné době se mi tvor ze zorného pole ztratil celý."
Nachází se v okolí případné zdroje potravy a vody?
" Moc potravy zde není, pár jelenců, kojoti a divocí krocani, nic víc. V okolí se nachází několik rybníků a jezer."
Jsou v okolí nějaké jeskynní systémy?
"Ne, nejsou"

3. Obrazová dokumentace:
Místo pozorování